Lucie Vondráčková naznačila: Bude to holčička!

13. srpna 2011 v 11:10 | Barčulajz

Kdyby to šlo, Lucie Vondráčková (31) by těhotenství nejraději tajila až do porodu. Jenže vzdouvající se bříško štíhlá zpěvačka a herečka dlouho tajit nemohla. "Ano, čekám miminko," přiznala před třemi týdny. Nyní v prvním velkém rozhovoru manželka hokejisty kanadského Montrealu Tomáše Plekance popisuje, jak moc se jí mění život. A jen tak mimochodem naznačuje, že čeká holčičku!

Jste ve čtvrtém měsíci. Kdo vám prvně řekl maminko?
"To mi v paměti neutkvělo, ale pár lidí už mne tak oslovilo. Někdy říkají mladá paní, někdy paní doktorko a někdy vyrukují s maminkou. Vždycky mi dojde až za pár sekund, že mluví ke mně. Doteď jsem byla jen Lucka."

K čemu se dají přirovnat emoce, když vám doktor řekne, že jste těhotná?
"Nedá se to přirovnat, je to krása. Hlavně, když si toho prťouse oba přejete, což je náš případ."

Za pár měsíců budete máma. Vnímáte tu zodpovědnost za někoho jiného?
"Ještě je to daleko, ale láduju do sebe nesmažený a celkem zdravý věci, aby mimčo nemělo hned chuť na hamburgra."

V těhotenství jsou ženy o hodně citlivější, pozorujete změny?
"To ani moc ne. Jen mi moc pod nos nejdou cigarety. Zato mi hodně voní vitacit."

Jaké jídlo u vás teď vítězí?
"Jednoznačně špenát. Asi budeme mít nějakou Pepku námořnici."

Nakupujete už literaturu o mateřství, nebo spoléháte na ženský instinkt?
"Vždy jsem hodně četla. Jen jsem teď ze slovníků přešla na literaturu jiného druhu a taky vyzvídám na kamarádkách. Ale čím dál víc se mi zdá, že je stejně každý případ naprosto jedinečný a originální. Hlavně Max. To je jedno z nejhezčích
a nejsrandovnějších miminek co znám."

Kdo je Max?
"Jedno hodně roztomilé miminko mé kamarádky. Pořád kouká, směje se, říká si pro sebe spousty nesrozumitelných monologů a je s ním sranda."

Jak těhotenství snáší Tomáš?
"Sportovně a elegantně, ale to se spíš zeptejte jeho."

Napadlo vás, že byste mohla pendlovat s dítětem z jednoho místa planety na druhé?
"Nikam pendlovat nehodlám. Mám teď schválně hodně pracovní léto. Takže až nastane den D, nastane pracovní klid a začne životní šrumec."

Kdy se chystáte zpátky do Kanady?
"Hned jak tady všechno dotočím, připravím klipy na vysílání, nazpívám písničku do pohádky a sbalím kufr."

Stihnete to do Tomášova odjezdu do Kanady před začátkem příprav NHL, tedy zhruba do půlky září?
"Ráda bych, ale musím ještě natočit jeden film a to je vždycky trošku termínově velká neznámá. To nevíte dne ani hodiny."

Když se vrátíme o pár týdnů zpátky: Jaká byla svatební cesta?
"Moc fajn. Slunce, moře, tisíce uplavaných bazénů a dost nakrmených pejsků a kočiček z okolí."


Nemrzelo, že jste na svatbě nemohla pořádně pít?
"Já pila hodně - vodu. Dělám to tak celý život, takže žádná změna." (směje se)

Co je teď na světě nejdůležitější pro Lucii Vondráčkovou?
"Teď je to mix všeho, co si jen umíte představit Oheň, voda, vítr ví."

Pomůžete mi s tou představivostí?
"Aby všechno proběhlo v pořádku. Takže už moc nehraju tenis ani nebruslím. Prostě, paní opatrná."

Přečetla jsem si na vašich stránkách reakce fanoušků a vedle gratulací tam je i strach, že na ně nebudete mít čas…
"Vždycky jsem měla čas na to, na co jsem si ho udělat chtěla. Myslím, že miminko a každá jiná životní změna vás může naopak hodně obohatit a překopat vnímání určitých zajetých kolejí. Pak přichází inspirace a nová energie k práci. Změna úhlu pohledu je občerstvující a pro muziku i herectví nutná."

Co pro vás po pracovní stránce znamená to, že jste těhotná?
"Že si teď musím máknout, abych všechno stihla. V dabingu to v ničem nevadí, jen v tancování v připravovaných klipech to bude trochu legrační oříšek. Ale já si nikdy nehrála na krasavici dokonalou, tak budu taková srandovně se kutálející. To je taky pohyb."

Když mluvíte o pohybu, vždycky jste chodila pěšky desítky kilometrů. Ještě pořád to udýcháte i do kopců?
"Dlouhý štreky chodím pořád. A i když se mi nechce, tak jdu taky. Nejradši bych bydlela někde v sedmém patře. Ty schody jsou elixír mládí, když teda zrovna nemáte problém s chůzí. Pak je výtah nejlepší kamarád."

No počkejte, až si budete v sedmém měsíci zavazovat tkaničky od bot…
"Budu asi u tkaniček nadávat jako špaček. Už se těším." (směje se)


Jak byste popsala štěstí… Co může být víc, než mít někoho rád?
"Co může být víc? Když v tom lítáte oba. Jednostranná láska je spíš energii beroucí a bolavá."

Lucie, co je pro vás výzva?
"Často se mi někam nechce. Výzvou je pak sebrat se a jít. To pak můžete potkat někoho, koho byste jinak minuli. Třeba svého budoucího muže."

V jednom pořadu jste plnila přání slečně, která o vás snila. V čem tkví tajemství, že umíte otevřít lidská srdce?
"Myslíte, že to umím? To je spíš magická moc muziky a umění celkově. Pokud se povede představení, text, klip. Vždycky se pak najde někdo, komu v určité fázi života jemně změní život. Muziku nikdy nepřeceňuju, ale už doceňuju. Čím dál víc."

Jak jste na tom s fantazií?
"Za noc mám minimálně pět barevných snů. Mají všechny svůj smysl. Ty zvláštní si zapisuju a často z nich pak vznikají scénáře ke klipům."

Který byl ten poslední?
"Absolutní Absurdistán… ten rozmazanej klaun ubrečenej… přišel mi jednou do snu, tak jsem mu dala v klipu prostor."

Víte, že existuje technika, kdy si můžete téma snů ovládat, umíte to?
"Nechci je ovládat. Ráda se v životě i ve snech nechávám překvapovat. Je to často daleko lepší než jakákoli strategie. Moment, kdy vám dojdou souvislosti do té doby nesrozumitelné záhady."

Co vás v životě nejvíc potrápilo?
"To kvůli čemu jsem se v životě nejvíc natrápila, mě posunulo vždycky nejdál. Nedávno jsem znovu četla jednu pěknou větu: Úspěchu dosáhne jen ten, kdo stál na prahu neúspěchu. A ti co vám jdou nejvíc po krku, vás posouvají nejdál. Protože zatnete zuby a nevzdáte se."

Co považujete za nutné a umíte se slušně, ale důrazně proti tomu ohradit?
"Pokud se někdo zle vyjádří o někom, koho mám ráda, tak je ze mě najednou kus kamene. Každá jeho další nepravdivá zmínka se o mě roztříští na kusy. Pokud se křivda nebo nepravda týká mě, nebolí to tolik."

V lednu se stanete maminkou. Jakou radu, nebo slova od své maminky považujete za nejcennější?
"Máma mi říkala: Jsi to, co děláš. A táta k tomu přidával: Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj. To je myslím z Pyšné princezny. A já se řídím oběma a navíc tímhle: Cestu buď najdu, nebo udělám."


Tomáš Plekancec
Pokukuju po manuálech pro tatínky

Lucie se se svým manželem potkala na akci, kam původně nechtěla jít. Tomáš ji zase málem nestihl. Oba v ten den zažili osudové setkání, teď se těží na přírůstek do rodiny.

Tomáši, jak trávíte čas v Česku?
"Připravuju se na novou sezónu. Spousta běhání, tenisu, squashe, jízda na kole a každým dnem už začne trénování na ledě, který je příjemnější, než trápení se na běžecké dráze ve 30C a v kopcích na kole. A do toho všeho se mi občas vklíží nějaký manuál pro tatínky, i když nejlepší je asi vlítnout do toho po hlavě, učit se a přizpůsobovat v akci."


Jak snášíte těhotenství své ženy?
"Lucka je úplně skvělá, málokdy je slyšet změna nálady či nějaký povzdych z těžšího bříška, jak jsem několikrát slyšel od kamarádů nebo spoluhráčů, kteří už si tím prošli. Myslím, že si to oba užíváme a moc se na mimčo těšíme."

Přemýšlel jste, že byste mohli s miminkem pendlovat z jednoho místa planety na druhé?
"To zní jako bychom měli létat každý měsíc z Montrealu do Prahy. Nemyslím si, hokejová sezóna trvá minimálně 8 měsíců, v tom tolik pendlování nevidím."

Co vás nejvíc zaskočilo, když jste přijel s Luckou do Čech?
"Nevím o ničem, co by mě zaskočilo. Jasně, spousta lidí se otočí kdykoliv někde projdeme, ale v Montrealu, kde je pro místní fanoušky hokej "náboženstvím" je to podobné."


Vondráčková

Vondráčková

Vondráčková

Vondráčková

Vondráčková

Vondráčková

Vondráčková

Vondráčková


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama